Dne 4. května 2007 se konalo v Krušných horách na hraničním přechodu Moldava u Teplic cvičení kynologických týmů, které prověřilo akceschopnost a připravenost všech složek IZS. Jednalo se především o kynologické týmy, u kterých se předpokládá zařazení do USAR odřadů Ministerstva vnitra - generálního ředitelství HZS ČR.
Jednalo se o objekt osídlené budovy po výbuchu plynu, kde se nacházelo asi 20 - 30 zraněných osob.

Kynologické týmy se sjely již den předem do areálu OUPO MV v Chomutově, kde proběhl plán k místu konání cvičení.
V pátečních ranních hodinách pokračoval přesun figurantů (studentů 3. ročníků oboru Strojník požární techniky ISŠE v Chomutově) do prostorů místa výbuchu. Na místě již byly připraveny složky IZS (HZS Ústeckého kraje – Teplice s CAS 24 – L101, HZS hl. m. Prahy se svým novým štábním automobilem na podvozku T815, HZS Středočeského kraje stanice Beroun s kontejnerovým automobilem a JSDH z okresu Teplice), poté následovalo rozmístění figurantů, které výbuch plynu odmrštil několik desítek metrů na pole, do lesa a někteří zůstali uvězněni pod sutinami v torzu budovy.
Podle svědků se v budově nacházelo 20 - 30 zraněných osob, na místo přiletěl vrtulník s LZ, který zajišťoval transport kynologů. Následovalo odpojení plynového přívodu a hasební práce, následně na to bylo nasazeno několik psovodů, kteří označovali místa nálezů, kde byly pravděpodobně zasypány zraněné osoby, na místo nálezu přišli pražští specialisté, kteří potvrdili SEARCH kamerou nález, osoba byla poté vyproštěna jednotkou HZS.

Další část tohoto cvičení se konala stejně jako minulý rok v Záluží na Litvínovsku, ta byla zaměřena na vyhledávání osob v terénu.

Druhou, neméně důležitou, částí tohoto cvičení byl i nácvik vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. Podle legendy se totiž část osob, které se před výbuchem zachránily, v šoku a ve strachu rozprchla do okolních lesů. Tyto osoby bylo třeba urychleně najít a předat k ošetření. Prohledávaná plocha, kde byli figuranti rozptýleni, přitom činila úctyhodných cca 8 - 9 km².

Pokud jde o hledání pohřešovaných osob, tak je bez nadsázky možné konstatovat, že toto cvičení bylo svým způsobem zlomové. Hasiči zde totiž poskytli záchranářský a pátrací personál (zejména kynology) a prostředky, ale celou pátrací akci řídili a koordinovali kriminalisté ze severočeské policejní správy. Vše tedy podbíhalo tak, jak by to mělo fungovat v praxi. Šlo tedy o cvičení Integrovaného záchranného systému v nejlepším slova smyslu, kdy se jednotlivé složky systému (v tomto případě Policie ČR a HZS) učily poznat své vzájemné možnosti a prostředky a učily se s nimi pracovat. Ze zákona je totiž za vyhledávání pohřešovaných zodpovědná PČR, ale HZS nyní, v podobě záchranářských kynologů, disponuje jedním z nejúčinnějších pátracích prostředků, které jsou k dispozici.
Policisté celou rozsáhlou pátrací akci koordinovali ze štábního vozu poskytnutého HZS. Celý prohledávaný terén si kriminalisté rozdělili na základě leteckých snímků (jejich zdroj: fotografie ze zasahující helikoptéry, v rezervě byly také snímky z internetové veřejné mapové sítě ) do jednotlivých úseků. Na tyto úseky pak vysílali jednotlivé kynologické pátrací týmy, které byly vybaveny ručními stanicemi. V případě nálezu psovodi ihned hlásili svoji pozici, tak aby pro pohřešovanou osobu mohl být připraven transport.

Celé cvičení dopadlo na výbornou, jelikož během několika hodin (cca 9 – 16 hod.) byl celý rozsáhlý horský prostor propátrán, a to s výsledkem, že kynologové nalezli a k další záchraně předali všechny ukryté figuranty! Rychlost a pečlivost prohledání celého území byly bezpochyby dobrou ukázkou možností záchranářských kynologů. Na výbornou zafungovalo také velení a koordinace celé pátrací akce ze strany kriminalistického týmu severočeské policejní správy.

Při zpětném pohledu na toto cvičení je možné pouze s lítostí konstatovat, že se stejnou zodpovědností k celé problematice využívání záchranářských psů (a dalších prostředků IZS) nepřistupují také jiné policejní správy. Pokud by k tomu také v jiných místech republiky přistupovala policie se stejnou pečlivostí a přípravou jako jejich severočeští kolegové, nemusely by stránky našich novin pravidelně plnit zprávy o neúspěšných pátracích akcích po pohřešovaných osobách.

Závěrem je nutno zdůraznit, že o přesném místě cvičení nevěděl nikdo ze zasahujících hasičů ani policistů.

Autor článku: Dušan Stuchlík

Staženo z http://www.usar.cz/webmagazine/articles.asp?ida=214&idk=287