Dne 4.
května 2007 se konalo v Krušných horách na hraničním
přechodu Moldava u Teplic cvičení kynologických týmů,
které prověřilo akceschopnost a připravenost všech
složek IZS. Jednalo se především o kynologické týmy, u
kterých se předpokládá zařazení do USAR odřadů
Ministerstva vnitra - generálního ředitelství HZS ČR.
Jednalo se o objekt osídlené budovy po výbuchu plynu,
kde se nacházelo asi 20 - 30 zraněných osob.
Kynologické týmy se sjely již den předem do areálu OUPO
MV v Chomutově, kde proběhl plán k místu konání cvičení.
V pátečních ranních hodinách pokračoval přesun figurantů
(studentů 3. ročníků oboru Strojník požární techniky
ISŠE v Chomutově) do prostorů místa výbuchu. Na místě
již byly připraveny složky IZS (HZS Ústeckého kraje –
Teplice s CAS 24 – L101, HZS hl. m. Prahy se svým novým
štábním automobilem na podvozku T815, HZS Středočeského
kraje stanice Beroun s kontejnerovým automobilem a JSDH
z okresu Teplice), poté následovalo rozmístění
figurantů, které výbuch plynu odmrštil několik desítek
metrů na pole, do lesa a někteří zůstali uvězněni pod
sutinami v torzu budovy.
Podle svědků se v budově nacházelo 20 - 30 zraněných
osob, na místo přiletěl vrtulník s LZ, který zajišťoval
transport kynologů. Následovalo odpojení plynového
přívodu a hasební práce, následně na to bylo nasazeno
několik psovodů, kteří označovali místa nálezů, kde byly
pravděpodobně zasypány zraněné osoby, na místo nálezu
přišli pražští specialisté, kteří potvrdili SEARCH
kamerou nález, osoba byla poté vyproštěna jednotkou HZS.
Další
část tohoto cvičení se konala stejně jako minulý rok v
Záluží na Litvínovsku, ta byla zaměřena na vyhledávání
osob v terénu.
Druhou, neméně důležitou, částí tohoto cvičení byl i
nácvik vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. Podle
legendy se totiž část osob, které se před výbuchem
zachránily, v šoku a ve strachu rozprchla do okolních
lesů. Tyto osoby bylo třeba urychleně najít a předat k
ošetření. Prohledávaná plocha, kde byli figuranti
rozptýleni, přitom činila úctyhodných cca 8 - 9 km2.
Pokud jde o hledání pohřešovaných osob, tak je bez
nadsázky možné konstatovat, že toto cvičení bylo svým
způsobem zlomové. Hasiči zde totiž poskytli záchranářský
a pátrací personál (zejména kynology) a prostředky, ale
celou pátrací akci řídili a koordinovali kriminalisté ze
severočeské policejní správy. Vše tedy podbíhalo tak,
jak by to mělo fungovat v praxi. Šlo tedy o cvičení
Integrovaného záchranného systému v nejlepším slova
smyslu, kdy se jednotlivé složky systému (v tomto
případě Policie ČR a HZS) učily poznat své vzájemné
možnosti a prostředky a učily se s nimi pracovat. Ze
zákona je totiž za vyhledávání pohřešovaných zodpovědná
PČR, ale HZS nyní, v podobě záchranářských kynologů,
disponuje jedním z nejúčinnějších pátracích prostředků,
které jsou k dispozici.
Policisté celou rozsáhlou pátrací akci koordinovali ze
štábního vozu poskytnutého HZS. Celý prohledávaný terén
si kriminalisté rozdělili na základě leteckých snímků
(jejich zdroj: fotografie ze zasahující helikoptéry, v
rezervě byly také snímky z internetové veřejné mapové
sítě ) do jednotlivých úseků. Na tyto úseky pak vysílali
jednotlivé kynologické pátrací týmy, které byly vybaveny
ručními stanicemi. V případě nálezu psovodi ihned
hlásili svoji pozici, tak aby pro pohřešovanou osobu
mohl být připraven transport.
Celé cvičení dopadlo na výbornou, jelikož během několika
hodin (cca 9 – 16 hod.) byl celý rozsáhlý horský prostor
propátrán, a to s výsledkem, že kynologové nalezli a k
další záchraně předali všechny ukryté figuranty!
Rychlost a pečlivost prohledání celého území byly
bezpochyby dobrou ukázkou možností záchranářských
kynologů. Na výbornou zafungovalo také velení a
koordinace celé pátrací akce ze strany kriminalistického
týmu severočeské policejní správy.
Při zpětném pohledu na toto cvičení je možné pouze s
lítostí konstatovat, že se stejnou zodpovědností k celé
problematice využívání záchranářských psů (a dalších
prostředků IZS) nepřistupují také jiné policejní správy.
Pokud by k tomu také v jiných místech republiky
přistupovala policie se stejnou pečlivostí a přípravou
jako jejich severočeští kolegové, nemusely by stránky
našich novin pravidelně plnit zprávy o neúspěšných
pátracích akcích po pohřešovaných osobách.
Závěrem je nutno zdůraznit, že o přesném místě
cvičení nevěděl nikdo ze zasahujících hasičů ani
policistů.
Autor článku: Dušan Stuchlík
Staženo z
http://www.usar.cz/webmagazine/articles.asp?ida=214&idk=287