Jelikož jsem se závodu účastnila, popíšu Vám ho ze svého pohledu. Lenka Holubová

Na místo – na cvičiště v Nemošicích jsme dorazili v pátek přibližně po 18:00 hodině, postavili jsme stany, a šlo se na losování startovních čísel. Našim vedoucím družstva byla Katka a vylosovala nám startovní číslo 10. Start byl od prvního stanoviště, dle startovního čísla v 8:00 hod.. Šli jsme tedy spát.

V 7:45 jsme dorazili autem na naše první stanoviště, číslo 10. Zde jsme nechali auto a šli na „speciál“. Byli jsme upozorněni na to, že vše bude uděláno, jako při praxi, tedy při ostrém zásahu. Dostali jsme celkem jednoduchý úkol, najít holku, dostali popis jejího oblečení. Rozdělili jsme si terén a vyšli. Měli jsme na to 20 minut. Po cestě jsme našli pár svršků oblečení, ale nějak zvlášť jsme si jich nevšímali. Jess moc hledat nechtěla, chybí ji v terénním vyhledávání motivace. V porostu vyhledávala místo osob plastové láhve. Nemohla jsem ji pořádně seřvat, abychom nebyli diskvalifikovaní. Nakonec Jess narazila na ležící osobu 2x bafla a koukala na mě. Nadšená jsem ze způsobu označení moc nebyla, ale alespoň od osoby neodešla. Nahlásila jsem nález. Všichni jsme se sešli, ukončili práci a dostali za náš výkon 70 bodů.

Ponaučení: Poslouchat pozorně zadání, při nálezu svršku oděvu hlásit ostatním ve skupince, prohledávat tento prostor.

Pokračovali jsme na další stanoviště, číslo 11.

Zde nás čekaly sutiny, byli jsme domluveni, že do sutin bude chodit Jess, bohužel na tomto stanovišti nám bylo sděleno, že tam je velké množství lidských exrementů a jelikož je Labrador  na tohle magor, tak jsem to vzdala a na speciál šla Katka se Satem a Hanka s Ronym. Já s Jess čekala ve vyznačeném prostoru. Byla jsem napnuta a pořád poslouchala, kdy budou značit nález. Když se vrátily zpět, nebyly noc nadšené. Výsledek byl –100 bodů. Za každý falešný nález bylo totiž –100 bodů. Byly tam prý lákadla, např. napachovaná mikina s množstvím buřtíků, rozházené pamlsky. Pokračovali jsme přes město na další stanoviště. Bylo to zpět na cvičiště, tedy č.1

Cesta byla dlouhá, sluníčko peklo. Dorazili jsme na cvičiště, a hned nás čekala práce. Simulace autonehody, auto vyhořelo, účastník nehody se ztratil v přilehlém prostoru. Tedy opět terénní vyhledáváni v rojnici všichni psi. Pro mne to byla špatná zpráva. No nicméně jsme šli na věc a já Jess bedlivě sledovala, je totiž schopná mi u figuranta jen zavrtět ocasem, pokňourat a jít pryč. A co se nestalo, Jess v roští začala intenzivně vrtět ocasem a pak pokračovala dále. Byla jsem vzteky bez sebe. Zrovna se okolo mě ochomejtl Rony, tak jsem ho tam poslala, jakoby na přímo s vydrážděním. Vyrazil správným směrem, figurantovi očuchal obě kapsy a šel pryč. To byl další impusl pro mé nervy. Přivolala jsem si zpět Jess, škubla s obojkem, potichoučku ji pohrozila do ucha přísným hlasem a poslala ji na vyštěkání. Tento kráte ukázkové, přiběhla k figurantovi, zalehla s celou dobu řvala. Nahlásila jsem nález. Ukončili jsme práci se 70 body. Pokračovali jsme na stanoviště č. 2.

Bylo to zase celkem daleko. Když jsme dorazili dle mapy na místo, čekalo nás vyhledání 2 kluků, kteří kvůli prospěchu se nevrátili domů. Dostali jsme zadání k vyhledání nejdříve terénu dle buzoly. Na tom jsme totálně pohořeli. Nicméně jsme zvolili správný směr, hledali, hledali a nenašli nic. Odcházeli jsme s čislou 0, jako více družstev.

Ponaučení: Neposlouchali jsme pořádně zadání, 1 z kluků kolem nás chodil, nevšimli jsm esi ho. Byl nám sdělen přesný popis oblečení, věk, jména kluků. 

Dalším stanovištěm bylo číslo 3. Tam nás čekaly sutiny.

Byli jsme už všichni dost vyčerpaní, psi už toho měli taky dost. Rony se už s nám a nebavil, Sato měl ještě energie dost, ale šetřil ji na lumpárny a Jess se tvářila pořád stejně. Unavená nebyla, jen jí bylo horko. Jednalo se o rozpadlou stáj, všude okolo byly v ohradách koně, a já měla celkem obavy, ať mi za jimi Jess nevystartuje. Do sutin jsem šla já a Katka, Ronyho jsme nechali odpočívat. Na tomto stanovišti jsem Jess trošku více podusila, nebyla jsem schopná přesně označit místo figuranta, nicméně jsme spolupráci zvládli a figuranta označili s přesností na 2 metry. Dalšího se nám nepodařilo najít. Byl hned ze stratu pod plechy, Jess tam počuchávala, ale pak nás Katka poslala dovnitř budovy, že venek prohledá se Satem. Získali jsme tedy 100 bodů, za jednu osobu. Další stanoviště bylo s číslem 5, překážky.

Tady nás čekaly nestandardní překážky, které jsme museli překonávat s plnou výbavou, se psy. Bylo to dost náročné, ale i jsme se zasmáli. Plazili jsme se psy, přelézali prázdné barely,  překonávali výšku 2 metry. Tady Rony ožil, a nedostal žádný trestný bod. Na tomto stanovišti jsme měli 8 trestných bodů, získali jsme tedy 292 z 300 možných.

Na dalším stanovišti nás čekalo pádlování.  Já si sedla do zadu, a to pro mne znamenalo pádlovat chvíli nalevo, chvíli napravo. Psi dostali sem tam pádlem, ale jinak v pohodě. Počet bodů …..

Pokračovali jsme směr hrad.

Pod hradem jsme dostali zadání najít neurčený počet osob, které se v této oblasti ztratily. Jednalo se o terén, ploch se skálou. Tam byl úžasný Sato, který vyšplhal aˇž nahoru na skálu a označil osobu. V zápětí na to, označila osobu Jess, byl schovaný pod převisem. Po vyproštění jsem pokračovala ve vyhledávání, ale Jess štěkala v okruhu asi  15 metrů. Bylo mi jasné, že je tam ještě nějaká výška, ale nebyla jsem si jistá tím, zda necítí stejnou osobu kterou již našel Sato. Potom co jsme podusili všechny 3 psy, jsme nahlásili osobu nahoře na skále. Byla tam. Zde jsme získali plný počet bodů 300.

Pokračovali jsme výše k hradu. Tam jsme byli proškoleni na základy zdravovědy.   Přiznám se, už se mi nechtělo, nebavilo mě to, byla jsem unavená a měla šílený hlad. Psi při povídání pana ze záchranné služby usli. Po ukázce používaných pomůcek jsme šli na vyhledání 2 osob a poskytnutí první pomoci. Osoby jsme našli a na zbytku pohořeli. Nebudu rozepisovat jak, ale máme ve zdravovědě velké mezery.

Na dalším stanovišti jsme měli odložit psy a jít za roh vyplňovat testy zdravovědy. Psi na svých místech nevydrželi, Sato a Jess se rozhodli jít za námi. Rony, ten popošel jen kousek a koukal. Díky za to, alespoň pár bodíků. Po vyplnění testů, jsem se nemohla zvednout a rozchodit nohy. Bylo to hodně přemáhání a trvalo to celkem dlouho. Pokračovali jsme dál.

Na našem posledním stanovišti nás čekal test z veterinární oblasti. A navlečení sebe a psa do slaňovacího postroje. Je pravda, že už jsme slaňovala, a vím jak se oblíká, ale nějak jsem na to nemohla přijít, byl nějaký pokroucený. No, psa se mi do toho po poradě s Hankou povedlo dostat.  Katka Sata také správně oblekla. Odcházeli jsme zpět na výchozí bod na stanoviště 10, kde jsme nechali auto. Byla jsem utahaná jako kotě. Dojeli jsme na cvičák, dali najíst psům a jelo se do restaurace na jídlo. Tam jsem se pořádně přejedla, po s¨celodenním půstu, a večer mi bylo pěkně blbě. Večer nás čekalo ještě noční cvičení. Toho jsem se už neúčastnila. Já i Jess jsme zalehli v autě. Katka s Hankou na vyhledání šly. Jednalo se o vyhledání osoby v autě. Pes se žádného auta nesměl dotknout, bylo nebezpečí výbuchu. Rony se bohužel dotknul ocasem, jak s ním vrtěl a Sato na auto skočil. Bohužel 0 bodů.

Já jsem byla s prací Jessiky, spokojená až na ty plochy, kde vím, že je to naše mínus a budeme to muset dopilovat, s obrovskou motivací.

V neděli v 10:00 bylo vyhlášení. Na prvním místě se umístili z naší brigády Martina, Radek a Pavla, naše družstvo skončilo předposlední a Jarka, Dušan a Martin, poslední, jelikož nedošli. Dále dostal Ben cenu nejstaršího psa, Dušan nejstaršího psovoda a ještě celé jejich družstvo cenu Bludičky.